Den na h....

Středa v 23:42 | Evelyney
To byl dneska zase den
kdyby šlo zrušit ho jen.

Nálada na bodu mrazu
není ani chuť k životu.

Všechno mi vadí a sere
nejraději bych všechny poslala do prdele.

Nerozumím světu ani lidem okolo
nevidím pohodu a klid pro nikoho.

Věčnou kamarádku svou a společnici
vidím v kuchyni, pokoji i v ložnici.
Jen malou chvilku jsem byla sama
jen na kousek cesty mě opustila.

Vděčná mám být za tu věrnost
boj za svobodu je marnost.

Prášků, léků ač je mnoho
vůbec nic mi nepomohlo.
Velká či malá temná komora
tma a je tu moje pokora.

Slunce svítí má mě být líp
co já od života ještě můžu chtít?

Udělat inventuru života
zjistit, že jsem byla zbytečná.
Spočítat chvilky rozkoše
poznat, že vrátit se nemůže.
Zkusit oživit vzpomínky
projít staré kroniky.

Minulost se nepředělá
ani rozhodnutí, která nebyla správná.
Současnost tím poznamená
a budoucnost ta je víc než tajemná.

Kdo mi dokáže říct,
že zítra bude líp?
Kdo je schopen mě přesvědčit,
že nemám to všechno zabalit?

Vím, že nejsem schopna se předělat
vím, že nejsem schopna ani jinak milovat.
Nevím jak to udělat
neznám jak lepší přivolat.
 

Valentýn

18. března 2018 v 23:31 | Evelyney

Valentýn svátek zamilovaných,

my čekáme dárek od blízkých.


Máme snad jen jeden den v roce,

kdy máme si hledět do očí a držet si ruce?


Dnů v roce však mnohem je více,

lásky a vyznání taky chceme více


Nový den

18. března 2018 v 23:23 | Evelyney
Rána mohou být krásná,
mohou být i krásně tvárná.

Dokáží úsměv na tváři vyloudit,
dokáží úžasnou pohodu vykouzlit.

Ráno zalité sluncem,
jak probudit se pod baldachýnem.

Slunce a sníh
děti a smích.

Vůně kávy a čaje,
silnější jak vůně šalvěje.

Nový den nám začíná,
snad radostná nálada nás přivítá.
 


Koloběh

18. března 2018 v 16:35 | Evelyney
Koloběh života se nezastaví,
ať radost či depka se dostaví.

Život a smrt je věčný boj,
radost, úsměv, trápení a ten bol.

Života běh radost a žal střídá,
mezi dvěma i láska bývá.

Jaro probuzení přírody přináší,
léto sluncem nám duše rozzáří,
na podzim mrcha depka se přiblíží,
zima sníh, vánoce a konec roku přináší.

Pak další jaro,
bude tu nanovo.

K zítřkům

18. března 2018 v 14:46 | Evelyney
Mnohými životy prošla jsem,
nejeden šrám posbírala jsem.

Kolik bolesti tolik šrámů,
kolik lítosti tolik pocitů.

Slza za slzou padala,
úsměv za úsměvem ztrácela.

Živvot i krásné chvíle přináší,
když čáp či vrána děti přináší.

Slza za slzou padala
tato však radost přinášela.

Duše

30. ledna 2018 v 2:59 | Evelyney
Mnohými životy prošla jsem,
krvavé šrámy sbírala jsem.
Ač každá bolest stín udělala,
já lásku a pohodu rozdávala.
Má duše je jak ementál,
život však musí jít dál.

Jednou přijde ten čas,
plody své setby posbírám.
Čekat budu tu zas a zas,
dobrých časů se dočkám.

Nikdo nedal mi právo život si vzít,
nikomu nejsem povinna rozkazy plnit.
Nemůžu vzít něco co jsem dostala,
jsem tu proto, abych život předala.

Až budou všechny dny sečteny,
až budou všechny dluhy splaceny.

Pak přijde ten správný čas,
abych šla zase o kus dál.

Pak přijde ta správná chvíle,
kdy budu moci říct klidně,
mnohými životy jsem prošla,
moje pouť na konec došla.

Samota

29. ledna 2018 v 23:37 | Evelyney
Samota ta tíží,
láska zas ničí,
společné žití,
hromada potíží.

Opuštěný byt,
měl jsi tu být.

Prázdný dotek objetí,
chybný krok poslední.

Koupelna je temná,
není tam vůně mužská.
Prázdná i má lednička,
chybí v ní tvá omáčka.

Klavír je němý a kytka tu není,
mé časy se mění a a samota tu zase leží.

Trvání lásky

29. ledna 2018 v 23:31 | Evelyney
Láska na jednu noc je risk,
možná přijde pro někoho zisk.

Láska na jeden týden,
po něm bude někdo zřízen.

Láska na jeden měsíc,
jak kometa okolo letíc.

Láska na jeden rok,
to je jak řeky tok.

Láska na jeden život,
pro někoho úplná pitomost.

Od věky věků,
hledá jeden druhého,
přání mnoha snů,
najít si toho pravého.

Bude to tak stále dál,
v páru jde život dál.

Ruku v ruce

29. ledna 2018 v 23:24 | Evelyney
Podej mi svou dlaň a budem tu jen krátce,
jen co listí upadá, zhasnou hvězdy, začnou tát,
jen na chvíli snít, na chvíli tě mít, slunce mé slunce,
nastav mi svou dlaň a bude nám tu krásně,
jen co listí upadá, všude kolem bude zář,
v klidu usínám, na chvilku umírám, slunce mé slunce.

Jak příznačně to zní, jak sama to cítím,
chci oči zavřít a jen snít,
cítit tvou vůni, tvé doteky, tvé líbání
vnímat tvou touhu, slyšet tvé vyznání.

Chci zpátky ten čas, tu dobu,
nastolit zase tu pohodu,
splnit ti všechna tvá přání,
poskytnou vše i soukromí.

Být ti ženou, být ti oporou,
být pro tebe úkryt před bouřkou.

Přinášet radost a uspokojení,
být ti dobrem, ne přítěží.

Nechci už jen snít, chci takto s tebou žít,
přijmi mou dlaň, prosím, půjdem spolu tak žít.

Jen s tebou být

16. ledna 2018 v 1:25 | Evelyney
Proč to krásné musí odejít?
S tebou já se nechci rozejít.
Proč čas nelze vrátit?
S tebou chci život strávit.

Měli jsme lásku, touhu a žár.
Chceme spolu vrátit ten čas?
Tehdy na začátku byl to snad sen?
Sny ubíhají každý den.

Tenkrát jsi mě objal a hřál.
Zůstal jen smutek prázdných rán.
Vyznání oboustranná tehdy byla.
Teď se cítím, jak kdyby nikdy nebyla.

Byla to láska, či šálení mysli?
Je to tu stále v mé mysli.

Jen s tebou být, jen s tebou žít.
Ve jménu lásky přísahám.
Jen k tobě blíž, jen spolu být.
Ve jménu smrti přísahám.

Po zbytek žití buď můj nej.
Po všechny dny budu tvá nej.

Kam dál