Konec, nebo nový začátek

16. září 2017 v 14:20
Mám kamarádku, chytrou holku, tak si říkám jestli měla pravdu, nebo už nastal čas. Jednou jsem si s ní povídala o tom co se dá všechno vydržet. Říkám ji, holka, já už nemůžu, jsem na dně. Ona mi s klidným hlasem říká, neboj, ženská když řekne, že už nemůže, tak může ještě desetkrát. Tenkrát jsme se tomu zasmály a já jsem na to pozapomněla.
V týdnu jsem si na tento rozhovor opět vzpomněla a říkala jsem si, tak buď mě lhala a tenkrát utěšovala a nebo jsem už na jedenácté pozici. Nebo jsem už opravdu jenom stará a tím pádem protivná, hádavá a nesnášenlivá? Nebo mě rodiče špatně vychovali a nenaučili mě dostatečně o práci spíše povídat, než ji udělat?
Celé své pracovní období jsem si myslela, že dělám možná i více jak je potřeba, ale snažila jsem se pomoci, poradit, zastoupit, prostě udělat to tak, aby bylo splněno. Spolupracovníci, vedoucí, dokonce i podřízení si toho vždy dokázali vážit a brali mě jako schopnou a ochotnou. Nikdy jsem neměla problém se s každým dohodnout na způsobu provedení práce. Nakonec se po několika desítkách odpracovaných letech dozvím, že je to chyba. Že za to, že jsem se dostala až do naprostého vyčerpání si mohu sama.
Životní okolnosti způsobily, že jsem musela změnit místo mého působení, změnilo se i osazenstvo pracoviště. Chtěla jsem si ty roky co jsem dostala navíc, než půjdu do důchodu odpracovat v klidu. Říkala jsem si, už jsem se našéfovala dost, už nechci být jak mezi mlýnskými kameny. Nechci poslouchat ty co šéfují víš jak já, ani nechci pochopit všechny problémy těch co jim šéfuji já. Chci ráno jít do práce, v klidu si zpracovat všechny papíry co mám na stole a jít si v klidu dom. Cestou něco nakoupit, potom uvařit, ale hlavně jít spát s čistou hlavou, nebudit se v noci hrůzou co není splněno.
Tak to byl jenom sen, skutečnost je jiná. Už pár týdnů bojuji s naprostým vyčerpáním, nemám sílu ani chuť nic dělat. Při vzpomínce na práci se mi udělá zle a spustí se slzy zoufalství. V noci nemohu spát, potom klidně prospím celý den. Na jedné straně je mi to úplně jedno, na druhé jsem z toho zoufalá. Takto si nepředstavuji poslední leta života, přece nemohu takto dožít a tímto způsobem čekat na smrt.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama