Nástup

4. října 2017 v 21:47 | Evelyney
Dneska jsem se dobrovolně začlenila mezi ty jiné, mezi ty, které je potřeba schovat před ostatními.
Už jsem tu před nějakým časem byla "schovaná" nejen před světem, ale i před sebou. Poznala jsem, že tu nejsou vůbec ti, které je potřeba schovat. Ta zeď, která odděluje tyto dva světy je možná proto, aby naopak ty uvnitř chránila před těma co jsou venku.
Můžu říci, že mi tenkrát hodně pomohli. Otevřeli dávno pevně uzavřené dveře, za kterými se schovával pravůvod mých problémů. Musela jsem chtě, nechtě připustit, že před minulostí neutečem. Že je potřeba se k ní postavit čelem a přijmout ji i s tím, že možná budu muset ublížit, abychom si nakonec odpustili a pochopili, že krev není voda.
Sešel se rok s rokem a já se vracím opět na to stejné místo. Je stejné, ale není. Jsou tam nový pracovníci, je tam změněn přístup k pacientům. Ale to základní zůstalo, je to na stejném místě, doktorka je ve stejných dveřích, sestřička je také tam kde byla ta před ní. I paní primářka sedí tam, kde ta předcházející. Jídelna se taky nezměnila a denní místnost pro pacienty je také stejná. Co víc my nemocní pacienti potřebujeme? Potřebujeme mít stabilitu, mít bod, který je pevný. Mít pocit, že se vracíme do známých míst. Ještě doufám, že paní psycholožka, která mi tenkrát nejvíc pomohla, zde zůstala. Ale to budu nejdřív vědět až zítra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama