Proč si vybereme vždycky stejně?

2. října 2017 v 22:06 | Evelyney
Zaujal mě dneska článek Tenhle muž se ve vašem životě neobjevil jen tak.
Nevím zda tyto články píšou muži nebo ženy, podpis není vždy záruka, navíc pokud je to cizinec.
V určitých momentech musím dát za pravdu, například, že my ženy si opravdu najdeme vždy ten stejný typ muže. Buď jsme nepoučitelné, nebo si opravdu myslíme, že zrovna kvůli nám se změní. Nebo si ho vybereme protože nám připomíná otce, v některých případech možná bratra. Ale ono je to vlastně jedno. Prostě je to náš výběr a je takový.
Mě spíše zaujala jiná část tohoto článku. Prostřednictvím mužů se nám dostává nejdůležitějších a občas i nejtěžších poučení a lekcí. Odbornost se vyučuje jenom jedna: láska a přijetí sebe sama. Lásku můžeme jinému dát pouze tehdy, pokud jí vládneme. Nedokážeme někomu dát něco, co sami nemáme. Žena by si měla pamatovat, že muž je jí vždycky zrcadlem. Odráží pouze to, co je v ní. Jakýkoli muž, kterého k sobě přitahujeme a přitahovat budeme, za to stojí. «Za to stojí" je pojem velice relativní. Každému, co jeho jest. My přece stojíte přesně za to, co k sobě přitahujekme. Pokud přitahujeme slabošské mouly, nebo maminčiny mazánky, není na tom ani nic dobrého, ani nic špatného, je to prostě fakt. Skutečnost, která ukazuje, co jsme ochotni přijmout do svého života právě dnes a právě teď. Muž vstupující nám do života jako v zrcadle odráží všechny naše vnitřní problémy a ty náhle vycházejí, jak se obvykle říká, "na světlo boží". Máme příležitost využít tohoto poznání a podívat se sama na sebe novýma očima.
Pokud nám do života vstoupil žárlivec, musíme se naučit zpracovat svou sexuální energii tvůrčím způsobem, protože žárlivý muž se nikdy neobjeví v životě dívky, která je sexy a umí nakládat s otázkami vlastní sexuality.
Pokud do našeho života vstoupil tyran, máme nejvyšší čas začít naslouchat sama sobě. Ženy, které žijí s tyranem, absolutně nemají ponětí, co jsou to nějaké meze, co vůbec to slovo znamená. Proto se stávají obětmi. Cítí se nešťastné, osamělé a všemi opuštěné. «Muže mám tyrana, počasí nestojí za nic, jiní mají v životě radost a mě, jak se zdá, připadl osud trpitelky a mučednice». Z této situace buď vyplyne, že muž svým chováním ženě ukazuje, kde je její místo a ona to přijímá, nebo ji učí vážit si sama sebe, obnovuje strukturu její osobnosti, odhaluje podstatu programu «oběť» a učí ji hájit své meze a sebe sama. Jiný druh muže dívku tohoto typu naslouchat sobě samé naučit prostě nemůže. Oběť musí zakusit silnou bolest, aby se konečně odhodlala něco ve svém životě změnit.
Pokud se nám v životě zjevil alkoholik, není to jen tak nadarmo. Něčím a pro něco jsme ho k sobě přitáhly. Máme zřejmě projít důležitou lekci. Čemu může podobný typ muže naučit? Zkusme si představit, jak se v takové dvojici chová žena: buď ho ustavičně «kárá», čímž v kořeni ničí veškerou jeho mužnost, nebo zaujímá pozici «chudinky», která měla v životě ze všech největší smůlu a všichni jsou jí tím pádem čímsi povinováni. Muž pije, peněz je málo, děti jsou lemplové. Samý smutek a žal. Z toho plyne, že muž ji učí buď obnovit vlastní ženskost, «signalizuje» jí, že stejně jako ona potlačila a zabila svoji ženskost, nebo nějakou důležitou část své osobnosti, on se zabíjí alkoholem, nebo třeba drogami, a uniká tak před realitou, nebo ji učí lásce k sobě samé, respektu a úctě k vlastní osobě, vede ji k tomu, aby dospěla a přijala odpovědnost za vlastní život a události, k nimž v něm dochází.
Jestliže nám do života vstoupil maminčin mazánek, slabošský a bezpáteřní muž, patříme evidentně k té kategorii dívek a žen, které nedokážou předat otěže silnému pohlaví. Sama rozhodujeme, všechno nejlíp víme a všechny měníme podle svého uvážení. Nejspíš jsme si toho vůbec nevšimly, ale ke všem našim hádkám dochází proto, že se snažíme muže změnit, ale nikdy ho nevyslechneme. Samozřejmě, že to teď budeme popírat.
Možná se nám v životě usadil typ muže, který nás ustavičně krmí sliby, a přitom věčně někde vysedává s kamarády, vypráví o městech a planetách, umí krásně mluvit a my milujete jeho sloh a styl chování, jeho způsob života a hyneme žalem a marnou nadějí «kdy už se konečně uklidníš a budeme normálně klidně žít». Odpověď zní: nikdy. Tenhle člověk nám přišel říct: «Začni si konečně vážit sebe sama! Proč se spokojuješ s tím, že se hraje jen podle jeho pravidel? Proč jsi věčně ochotná se přizpůsobovat? Na dva měsíce se někam ztratil a ty ho stejně přijmeš zpátky, protože ti napovídal nějaké krásné nesmysly!? Nikdo si tě neváží. A až narazíš na pořádného muže, který tě bude doopravdy hluboce milovat, stejně tě nakonec opustí, protože ty jsi zkrátka nastavená na program neúcty k sobě samé a on si tě pak přestane vážit taky».
Podobných vztahových scénářů bychom našli ještě mnoho, Nemáme se snažit pro někoho, nebo kvůli někomu, v sázce je náš vlastní rozvoj. V jakémkoli vztahu se máme snažit jen a pouze pro sebe, kvůli sobě.
Pokud je v našem životě přítomen nějaký muž, zeptejme se poctivě sami sebe, zda si zasloužíme jiného. Za které ze svých vlastností bych si zasloužila prince na bílém koni? Chápu jistě, že princ nezůstane s dívkou, která má fůru komplexů, podivných brouků v hlavě a nádavkem ještě nějakou tu fóbii. Nad vším je třeba se zamyslet a na všem je třeba zapracovat. Auto se také neučí řídit v posledním modelu Ferrari.
V psychologii existuje pojem «stínu». Jsou to ty vlastnosti, které u sebe nevnímáme, neuvědomujeme si je a nepřijímáme je. Jsou v nás, pro naše vědomí jsou však ukryty ve stínu. Jejich zrcadlení může být přímé nebo obrácené.
Přímé zrcadlení: vlastnost, která nám na někom vadí, je ukryta v nás samých.
Nepřímé (obrácené) zrcadlení: pár vlastností, které nás dráždí na muži a podívejme se, zda je nemůžeme najít také u nás, pouze s opačným znaménkem. Například: muž je slaboch, takže my budeme silné, navalily jsme toho na sebe spoustu, ale měly bysme se naučit být slabé. Muž je nezodpovědný, my tedy jsme hyperzodpovědné, všechno kontrolujeme, o všem máme přehled, nemůžeme na chvíli polevit, nemůžeme mu nic svěřit; muž je lhář, my jsme neochvějně pravdomluvné, vyžadujeme ustavičné důkazy a potvrzení, nechováme v něj žádnou víru; muž je chtivý, my jsme lakotné, především samy k sobě, jsme skoupé na lásku, emoce, čas… chápeme, jak to funguje?
Jestliže si toto dokážeme samy u sebe uvědomit, pak nejprve ty vlastnosti přijměme, nebo je alespoň přijímat začněme. A za druhé, zkusme se nad to povznést. Oporou nám bude vědomí, že naše úroveň je mnohem výš a také máme na něco víc.
Když si žena dokáže takové vlastnosti přiznat a přijme je, mění se také muž, nebo jí alespoň jeho chování přestane vadit.
Není třeba zobrazovat ženy jako nějaké superhrdinky. Jde o uvědomění, že pokud se žena rozhodne, dokáže sama všechno změnit. Týká se to nevěry i mužů, kteří se nechají vydržovat a na ženě parazitují. To vše může ženě pomoci se na sebe podívat zvnějšku a konečně něco podniknout - pokud se rozhodne.
Základem všech lekcí, kterých se nám prostřednictvím mužů dostává, je nutnost vrátit se ke svě ženské přirozenosti. Většina žen buď trpí nějakými deformacemi podobným těm, které jsou tu zmíněny - ve skutečnosti to jsou zákeřné virové programy, předávané po generace od ženy k ženě, nebo se začínáme posunovat směrem k energii mužské přirozenosti. A každý muž po boku nějaké takové "Železné lady" ulehne na gauč, pověsí se jí na krk, parazituje na ní, opíjí se nebo se kdovíkde toulá. Případně se žena instaluje do pozice oběti, vzdychá nad svým nelehkým osudem, zatímco muž vystupuje v roli domácího tyrana a chová se amorálně.
Prostřednictvím muže se Vesmír snaží přivést nás k rozumu. Prostřednictvím všech uvedených a mnoha jiných typů mužů Vesmír říká: «Staň se ženou! Nauč se mít ráda sama sebe, vždyť jsi sem nepřišla proto, abys trpěla! Jsi Žena! Kde je tekutost vody, kde je přijetí muže? Kde je plamen vášně? Kde teplo krbu? Kde je úcta a respekt k mužovi? Kde je moudrost a ženskost? Kde krása, něžnost, lehkost, šarm a radost? Kde je Víra? Na, tady máš muže, který se k tobě hodí, je to tvůj «trenažér vyjevující ženskost», nauč se to na něm.»
Je to nepříjemné, je to bolavá záležitost, protože měnit se, to vždycky bolí. A ještě víc bolí zjištění, že svými zavirovanými programy a mylnými zakořeněnými názory si jenom ničíme život… Ale ať je to jakkoli podivné, tuhle «bolest» potřebujeme. Bolest je ve vztahu neodlučný průvodce dvou dospělých partnerů. Takových, kteří budují vztah a případně vytvářejí rodinu.
Vždycky si klaďme otázku: co mi říká tahle situace, čemu mě učí? Proč k ní došlo? Co si z ní mám vzít? Pak nás situace nebude vyčerpávat, ale stane se nám zdrojem síly.
Ten, koho milujeme, není ten, s kým budeme nepřetržitě zažívat samé blaho. Milovaný člověk má být tím, kvůli komu jsme ochotni překonávat těžkosti a měnit se. Tím, koho přijímáme celého a beze zbytku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Chci být neviditelná