Smutek

16. října 2017 v 22:10 | Evelyney
Dnešní klid zbraní
dává mi sílu
démonům z nocí
ubere klidu
toužíc po přízni
čekám tu v oparu
přijdi už princi
než budu v soumraku
bojím se pastí a hluku
co život přináší bez humbuku
nechci v pláči a smutku
počítat korálky soucitu
chtěla bych být vskutku
milována pro jiskru v oku
o lásku prosím den i nocí
přijďte už démoni mí noční
jediní mí milenci věrní

Mám dneska smutný den, přesto, že bylo tak krásně, sluníčko svítilo skoro jak v létě. Mám ale hodně mraků v sobě, smutnou duši. Hledám se, hledám své vnitřní, lepší já. Nevím kde se stala chyba, to neví nikdy nikdo kdo jsme se dostali až sem. Až na konec naší cesty, aspoň takto to v této chvíli cítím. Cítím se sama, opuštěná i když jsem v narvaném autobusu, když jsem v obchodě plném lidí. Začala jsem s pocitem, že jsem zničena z práce, že toho na mě bylo moc, ale padám a padám hlouběji do vnitřní nespokojennosti. Do samoty, do zoufalství sama nad sebou. Chci být zase ta veselá, společenská a příjemná ženská. Nechci se utápět v depresi a sebelítosti. Ale kde začít, co změnit, co opravit, s kým promluvit? Měla bych začít hledat skutečný důvod svého selhání. Cítím, že jsem nasedla na horskou dráhu, která klesá jenom dolů. Kdy už bude konečně zase to nahoru? Ani nevím jestli mi kdy bylo až tak "na nic". Už víckrát jsem se "propadala", ale nakonec jsem se zase odedna odrazila, ale teď mám pocit, že jsem v bažině, pod nohama cítím nicotu, nevidím ani nic za co se chytit a když už se nejde odrazit, tak se aspoň vyšplhat. Jsem zničená ze své sebelítosti, že si neumím pomoci, že neslyším rady, že nevnímám pomoc. Začínám mít pocit, že se snad v tom sebelikvidačním a sebelítostním chování zvráceně uspokojuji.
Jsem MAGOR, CVOK a patřím tam, kam jsem se díky sama sebe dostala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama