I něco víc

26. listopadu 2017 v 1:29 | Evelyney
Když jsem si začala psát tento svůj deníček, ještě jsem přesně nevěděla proč ho začínám psát. Ale tak nějak jsem cítila, že se potřebuji slovně vyjádřit.
Protože to nějak neumím ústně, použila jsem tuto formu.
Jsem sice hodně upovídaná, ale potřebuji k tomu kolektiv lidí se kterými jsem ráda, kteří mi rozumí, nebo aspoň částečně rozumí. Musím tyto lidi už znát delší dobu a tak s nimi dokáži volněji komunikovat.
Jinak se v neznámem prostředí necítím dobře, mám strach z prostoru, velkého množství lidí a z hluku který se tu celkově vytváří.
Nejlépe se cítím ve svém, ve svém křesle, které už používám skoro 20 let. Ale buď jsem měla tenkrát štěstí na nákup, nebo se k němu chovám natolik slušně, že je stále dostatečně zachovalé, aby na něm tento věk nebyl vidět. Také mě napadlo, že je to možná vyšší moc, která mi toto křeslo hlídá, abych nebyla nucena si kupovat zatím nové.
Vím, že jednou budu muset vyměnit nejenom křeslo, ale i jiné věci, které mi dávají pocit jistoty a ochrany od okolního světa. Ráda se uzavírám do sebe, je mi ve svém nitru dobře. Vím, že to není ta správná cesta, ale bojím se lidí kolem sebe, věcí kolem sebe.
Nebývala jsem taková, byla jsem vcelku veselá a společenská holka, prostě ta která nikdy nezkazila žádnou legraci a se kterou byli ostatní rádi. Je pravda, že holka už dávno nejsem, ale víc než stáří mě mrzí, že jsem ztratila svoji dobrou náladu, své veselé chování a svoji společenskost. Začala jsem se bát lidí kolem sebe, bojím se okolí, mám strach, že vše co řeknu bude použito jinak, vše co kolem sebe slyším se mě nějak dotýká. Mám pocit, že mě všichni pozorují, že se o mě baví, že mě sledují, každý můj krok, můj pohyb, s kým se bavím, o čem se bavím a tak celkově.
Už s tímto nepříjemným pocitem pár měsíců bojuji i za pomoci "specialistů", ale zatím moc velke pokroky nepozoruji. Abych neslyšela co se kolem mě povídá nosím sluchátka, nedívám se na lidi kolem sebe a koukám víc do země. Já, která jsem vždy chodila rychle a svižně, teď jdu jak zpomalený film, překážky vidím až do nich skoro narazím. Do lidí sice zatím nevrážím, ale je fakt, že na ně reaguji až opravdu pár kroků od nich.
Ani ne za měsíc budou vánoce, já nemám koupený jediný dárek, už dvakrát jsem se pokusila jít do středu města a podívat se po obchodech, co bych asi tak mohla koupit. Jediný obchod který jsem v klidu zvládla bylo hračkářství. Sice jem také nic nekoupila, ale aspoň jsem si prohlídla hračky a pouvažovala co bych těm všem mým malým dětem koupila. Asi taky budu nakupovat na internetu, ale moc se mi to nelíbí, protože jsem vždycky potřebovala, jak se říká si každou věc omakat co chci koupit. Tak snad čas, který se krátí a nutnost nakupování mi pomůžou překonat tento pocit nejistoty, nechci to nazvat přímo strachem.
Dneska jsem potřebovala jít nakupovat aspoň potraviny, abych měla z čeho vařit. A protože jsem z toho neměla dobrý pocit, nakonec jsem šla raději s manželem, přesto, že opravdu raději nakupuji sama.
Ale aspoň něco málo jsem se přiblížila k vánocům, koupila jsem vánoční papír na balení dárků. Teď ještě zvládnout ty dárky, abych do toho papíru měla co zabalit. Určitě nakonec zvládnu udělat radost vnoučatům, dětem, manželovi i rodičům.
Ale potřebuji dát dárek sobě a ten je moc důležitý, potřebuji dostat zase zpátky tu veselou holku, která se nikoho a ničeho nebojí. Už z ní sice bude starší "dáma", babička, ale všechny babičky nejsou ty sedící na zápraší s šátkem na hlavě. Chci být babička, která bude s nimi "blbnout", vymýšlet "lumpárny" a se kterou bude veselo. Určitě jim bude milejší vzpomínat na rozvernou, divokou babičku, která se vůbec nechovala ke svému věku.
Věk je jenom číslo, nic neříkající číslo, chování a pocit svobody musí vycházet zevnitř. Každý je tak starý jak se cítí a já už se nechci cítit jako kdyby mi bylo 114 roků.
Proto Ježíšku moc tě prosím, dones mi k vánocům dobrou náladu, zdraví a hlavně klid pro moji bolavou duši a zraněnou hrdost.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama