Plameny

23. listopadu 2017 v 22:22 | Evelyney
Jsi můj stín, tvou tvář nevidím
jsme si blíž, jak v zrcadle se vzhlížím
tvé oči a v nich vidím svou duši
své pocity neříkám, ty je slyšíš
jako bych znala to odjakživa
jako bych cítila tebe uvnitř těla
zažehla jsem plamen, nebo to tvůj
posvátná jiskra života stůj co stůj
já jsem měsíc, ty jsi slunce
spolu však střed jsme země
netoužíc zachránit svět, my jsme ta záchrana
neptajíc se co máme dělat, prostě jen žít
setkání naše muselo být
dva plameny spojit jak za pradávna
chápání, není co pochopit
slova, nelze nic vyslovit
slzy co nepálí, to pláče naše duše
to je to nejkrásnější co měla prožít
s čím splynout, k čemu se měla vrátit
dlouhá cesta, po které šla duše
nekoupeme se v kapkách vděčnosti
my se v noci probouzíme vděčností
za tohle všechno co smíme
za tohle všechno co prožíváme
děkujme osudu
děkujme Bohu
dva plameny v jeden se spojí
ten jeden plamen a jednu duši již nikdo nerozdělí
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama