Pocity

19. listopadu 2017 v 2:24 | Evelyney
Že je život složitý již delší dobu chápu. Jsem už na světě dost dlouho, abych věděla, že není procházka růžovou zahradou. Někdy je krásný, zalitý slunečním světlem, kolem mnoho usměvavých lidí, všude dobrá nálada a pohoda. Pár dnů si připadnu jak v ráji, líbí se mi žít a užívám si každé této chvilky.
Pak náhle, zcela nečekaně se přižene obrovský, černý mrak a z něho prší a prší jen samé svinstvo, závist, zrada, boj a nenávist.
Sama se v tom nevyznám, ač už teď pomoc hledám, ona nepřichází a já se v tom bludišti pocitů a stavů musím motat sama. Sice poslouchám dokola musíš být pozitivní, musíš smýšlet dobře, chceme ti pomoct, myslíme na tebe a bla bla bla.
Ale jak mi můžou pomoci lidé, kteří nemají ani ponětí o tom jak mi je, co cítím? Neznají tyto stavy, nikdy se s tím nesetkali.
Vím, že jsem komplikovaná osoba, naučila jsem se žít sama ve svém nitru. Postavila jsem kolem sebe vysokou zeď a ta je nepropustná jak z venku, tak zevnitř. Do svého světa nechci nikoho zcela pustit, kdykoliv jsem něco málo pustila ze svého vnitřního "myšlení", často se mi to vrátilo zpět jako bumerang, ale pak to bolelo a moc to bolelo.
Lidi kolem umí být pěkně necitlivý, dokážou se v mé bolesti rýpat a z malé bolesti udělat mnohonásobně větší. Mockrát jsem byla takto podvedena, myslela jsem si, že už konečně je tu někdo, komu mohu něco ze sebe svěřit. A protože nic není zadarmo, tak moje slabé stránky byly použity proti mě, bylo mi ublíženo tam kde to bolí, tím co mě bolí.
Já dokáži hodně odpouštět, někdy až nesmyslně, jsem už taková, stále naivní a dobrosrdečná.
Odpouštím, ale nikdy nezapomínám. To je možná ten největší můj problém. Kdybych dokázala i zapomenout, šlo by se mi životem lépe, lehčeji a usměvavěji.
Dnes už vím, že nedokáži nikdy pustit nikoho do svého nitra, už tak vysokou zeď kolem sebe jsem ještě navýšila a svoji duši jsem uzavřela do bedny a zamčela. Občas vezmu ten těžký klíč, bednu odemknu a zkusím se svoji zraněnou duší jít kousek dál, ale stále kolem ní zůstává ochranný obal. Tento můžou jen jemně narušit moje vnoučata a potom trochu ještě míň moje děti. Ten rozdíl je způsoben pouze tím, že ty malé děti jsou nevinné a bezbranné, jejich způsob chování je milý a od nich bolest necítím, takto malé děti ještě neumí být zlé, jejich případně nepěkná slova nejsou z jejich srdce, je to jenom opakování toho co slyší okolo. To je právě ten rozdíl proč vlastní děti už tu blízkoust mají jinou. Už jsou velcí, jsou dospělí a už za svoje činy a slova jsou zodpovědni.
Nejednou jsem zvažovala s tím vším na tomto světě skončit. Přestat se už trápit, vybrat si klid, svobodu a konec nepokojné duši. Ale tak jak jsem slabá změnit svůj postoj k okolí, skoncovat se svým strachem z otevření se ostatním, tak nedokáži vzít něco, co jsem si sama nedala. Asi mi nepřísluší ukončit něco, co jsem nezačala. Zatím budu kráčet dál světem a hledat, já vlastně asi ani nevím co hledám. Hledám lásku, pochopení, nebo soucit a litování? Hledám štěstí a zdraví? Ale co je to štěstí? Jak se dá posoudit zdraví? To co je pro někoho nedostatečné, druhý bere jako víc než dar.
Je nejvyšší čas se zamyslet nad tím, že každý a tím pádem i já jsme tu na světě z nějakého důvodu. Každý tu má svoji roli, každý tu má své místo, každý má zde svoje povinnosti. Není lehké žít se svými "bubáky" v hlavě, ale jde s nimi "uzavřít dohodu" jak se snažit žít dohromady.
Mě pomáhá být se svými potomky, s dětmi je mi dobře. Mám pocit potřebnosti, jsem žádaná, jsem oceňovaná, ale hlavně jsem těmi dětmi milována. A proto jsem moc šťastná, že jsem dostala dar v podobě dalšího vnuka. Budu ráda za každé další dítě, které budu mít ve svém okruhu nejbližších, nejmilovanějších.
A protože se říká nikdy neříkej nikdy, stále věřím tomu, že jednou přijde čas, kdy budu moci zbourat tu svoji hnusnou, vysokou zeď a vpustím k sobě upřímnou lásku a cit, s těmi kdo s tímto přijdou budu moci v klidu a bez strachu odejít a už se nebát okolí.
Zatím stále doufám a čekám . . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Chci být neviditelná