Pohlazení

7. listopadu 2017 v 23:23 | Evelyney
Dneska jsem prožila jeden z nejhezčích dnů za posledních několik měsíců. Už jsem ani nevěřila, že i maličkosti od lidí, které mám kolem sebe mi udělají takovou radost.
Od samotného rána to byl jeden dobrý zážitek za druhým.
V autobusu jsem jela se slečnou, která se příjemně usmívala. Na to, že bylo ráno, ne moc dlouho po páté hodině to bylo moc příjemné. Vůbec nevypadala, že by ji nějak moc vadilo, že musí tak brzo ráno cestovat.
Potom jsem byla na příjemné masáži, tu jsem spojila i s drobným cvičením pro nápravu věčně bolavých zad.
Popovídali jsme si s nemocničním personálem o proběhlém dni a kvalitě spánku.
Při relaxaci, kterou nás svým krásně příjemným hlasem provázel pan Miroslav Moravec, jsem se krásně uvolnila a vyčistila hlavu.
Studentky psychologie s námi dneska dělali v rámci artterapie malbu na téma pohádka, nebo horor. Nakreslete svůj začátek a posuňte k sousedovi, on domaluje taky svůj pohled, pošle dalšímu sousedovi. Až se k vám malba vrátí řeknete všem krátký příběh co v malbě vidíte. Skoro vše bylo pojato jako pohádka, třeba o Červené Karkulce, Perníková chaloupka, a při vlastním pojetí obrázku jsme jeden po druhém vlastně povídali spíše horor, ale tak krásně úsměvně, že nebyl jediný kdo by se od srdce nesmál. Náš smích byl slyšet tak moc, že nás personál chodil postupně kontrolovat co tam vlastně děláme. Asi jsme zkoušeli léčbu podle pana primáře Nešpora.
Smích je opravdu nakažlivý a smát se je tak osvobozující, že mohu klidně říci, dnes jsem se po dlouhé době opravu smála od srdce a šťastně.
Jsou krásné chvíle v životě, jsou kolem lidé kteří mi dokážou udělat radost, potěšit mě, vykouzlit usměv na mé tváři.
Sice pomalu, ale určitě se začínám posunovat do lepších časů, začínám více vnímat krásné chvíle, i slunce, které není přes mraky vidět, vidím slunce a teplo v milých, usměvavých tvářích, jiskřičky ve šťasných očích, nejen těch nevinných dětí, ale i dospělí umějí mít v očích upřímnost a lásku.
Je hodně zlého kolem nás, je hodně nepoctivých a nelaskavých lidí, ale nevzdávejme se a věřme stále na dobro a to, že vždy je kolem nás dost lidí, kteří nás mají opravdu rádi pro nás, pro to jací jsme a že jim do jejich životů vnášíme něco krásného a milého. Nikdo není na světě sám, nikdo se tu neobjevil jenom tak, každý může přijímat lásku, každý může lásku dávat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama