Tajemno

11. ledna 2018 v 0:46 | Evelyney
Mám velice zvláštní týden, pocítila jsem zvláštní duchovno, nevysvětlitelné síly a pomoci. Taky jsem poznala zoufalství a pocit neřešitelnosti.
V pondělí jsem šla, ač odpoledne, tak za tmy domů. To vzhledem k tomu, že je leden není nic zvláštního. Ale celou cestu trolejbusem jsem měla zvláštní pocit, že se na mě někdo dívá, že mě sleduje. Nešlo o to, že by mi to bylo nepříjemný, ale bylo to zvláštní, měla jsem u toho pocit ochranitelstkého tepla. Ale i přes to, že věřím v "něco" mezi nebem a zemí, jsem si říkala, že je to jenom důsledek toho, že jsem skoro celý den strávila se svými milovanými vnoučaty a mluvila jsem s člověkem, který mi je velkou oporou v současné mé složitější situaci. Jenže to tak nebylo. Teď už věřím tomu, že jsem nebyla sama a opravdu se mnou někdo byl. Po vystoupení z MHD jsem absolvovala kousek cesty pěšky mezi keři a stromy, po cestě, která je utvořena množstvím obyvatel, kteří tudy každodenné chodí. Dobrá duše na Radnici nechala na této ušlapané cestě udělat chodník z betonových čtverců 30x30, takže se chodí pohodlněji, ale na drué straně při dešti je na některých místech blato. A tak jak jsem šla po této cestě tak právě v tomto místě jsem uklouzla, ale ono tam v zrovna žádné blato nebylo. To ale není tak zvláštní jako to, že jsem měla určitě původně spadnout, ale já jsem se chytla něčeho co tam vůbec nebylo, já jsem cítila něčí "ruce", které mě zachytily.
Vždycky jsem si říkala, že mám nějakého anděla strážného, ale takto jsem si to nepředstavovala. No je to pro mě jediné vysvětlení, byla to od něho pomoc protože věděl, že přijdou ty špatné věci, které mě čekají.
Již delší dobu kašlu, ta delší doba je několik roků, ale poslední měsíc až dva je to horší a horší, až z toho byly nekontrolovatelné záchvaty kašle. Proto jsem se rozhodla, že v úterý opravdu musím jít k doktorovi, aby mi pomohl. Jeho výsledek vyšetření byl horší než jsem si myslela. Zánět průdušek, nález na plících a tak dále, no antibiotika to snad všechno do měsíce vyřeší. S tím jsem šla do lékárny a potom se léčit.
Jenže po cestě domů, zda v lékárně, nebo v obchodě, či trolejbusu, to nevím, ale ztratila jsem mobil. Věc bez které většina z nás se neobejde. Mobil byl starý, ten nemá žádnou hodnotu, sim kartu jsme hned nechali zablokovat. V mobilu jsem měla hodně fotek, nějaký video, ale hlavně plný adresář telefonních čísel. A protože jsem starší generace, která se tyto vymožennosti techniky stále učí ovládat, tak jsem čísla neměla na sim kartě, ale v mobilu. Takže teď jsem jak se říká na začátku, vlastně ani nevím zda některá ta čísla budu schopna ještě sehnat. Tak až seženu nějaký další telefon, na nový nemám, tak mě čeká období volání neznámých čísel, čeká mě i množství nechtěných a otravných hovorů od společností, které nabízí zázračné pomůcky a zážitky. Většinou neznámá čísla neberu, za to teď budu muset brát každé. Co když je to někdo z mého adresáře?
Ještě to nekončí, teď je na řadě teplota, která se velmi rychle objevila. K depce, která mě trápí už víc jak půl roku, po neúspěšném 3 měsíčním léčení v nemocnici, se přihlásila mo RS. Prostě nezlepšení psychiky, nepříjemné nachlazení, ztráta mobilu a k tomu ještě teplota, takže co jiného mohlo přijít než atak. Takže k zánětu spojivek, který je taky důsledek nachlazení, je vidění horší, no a moje nohy se rozhodly, že taky nebudou poslouchat.
Tak si tu tak sedím a říkám si jestli už je toho dost, nebo ještě něco přijde. Myslím si, že by to pro tento týden mohlo stačit a něco pěknýho by mohlo zase přijít.
Budu věřit, že od pádu mě zachránil můj anděl strážný a tak mu děkuji, že při mě stál a poprosím ho, aby mě neopouštěl a stál při mě pořád.
Anděli můj strážný děkuji ti z celého srdce za tvoji ochramu, pomoc a podporu. Budu ráda a vděčná, budeš-li mi stále na blízku a pomáhat mi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 anime-universe-stories | Web | 11. ledna 2018 v 1:12 | Reagovat

krása

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama